Je podvečer, za okny restaurace se pomalu smráká, většina stolů zeje prázdnotou. U jednoho z nich ale můžeme spatřit několik horlivě diskutujících Mániček. Je samozřejmě možné, že se jedná o jednu z mnoha bezpředmětných hospodských debat, je ale také možné, že právě sledujeme vznik bigbítové kapely. Ať už totiž přišel nápad založit kapelu v jakékoli chvíli, všechno co se kolem bigbítu děje (nejde-li tedy o samotné vystoupení nebo zkoušku) odehrává se právě v hospodě.
Ještě před tím, než Máničky
seženou nějakou kůlnu nebo garáž, kterou by proměnily ve zkušebnu, proběhne
něco jako ustavující schůze. Předchází ji zuřivé telefonování a shánění dalších
potencionálních členů – Mániček, které se rozhodnou kapelu založit, je většinou
málo, a tak usilovně vzpomínají, koho kdy slyšely na něco hrát a nebo se o
bigbítu alespoň pochvalně vyjadřovat (často se tak stane, že je v první
sestavě kapely i několik Mániček, které na žádný nástroj hrát neumí a žádný
nástroj ani nevlastní).
Samotná schůze, na kterou
se Máničky natěšeně dostaví dříve než v domluvenou hodinu (a ty
nejzodpovědnější si dokonce přinesou blok a pero kvůli případným poznámkám)
reflektuje zejména následující body:
1) Kdo bude v kapele
hrát
Jeden
z nejdůležitějších bodů, kdy jsou v podstatě do řad souboru přijímány
nové Máničky, v počátcích bohužel většinou na základě toho, co tyto o svém
hudebním umu samy referují, což bývá často hledisko velmi mylné.
2) Kdo bude hrát na jaký
nástroj
V této fázi schůze si
Máničky rozdělí jednotlivé hudební nástroje. Ve výhodě jsou samozřejmě ty,
které už nějaký nástroj vlastní a dokážou (nebo to alespoň tvrdí) ho ovládat.
Ostatním Máničkám přijatým do kapely jsou zbývající nástroje přiděleny, načež
je jim vydána nemilosrdná lhůta na jejich pořízení a ovládnutí.
3) Co se bude hrát
V tomto bodě schůze
dochází většinou k první hádce – každá z Mániček si totiž myslí, že
právě její oblíbené skladby jsou vhodné pro základní osu repertoáru. Netřeba
podotýkat, že shoda alespoň dvou Mániček je v podstatě nemožná, neboť
každá z přítomných přednese přehršel naprosto rozdílných návrhů. Proběhne
tedy improvizované hlasování, kdy je několik písní vybráno k nacvičení
(zodpovědné Máničky si jejich názvy pečlivě zapíšou). Máničky zatím vůbec
neřeší, že je jejich hudební zdatnost k zahrání vybraných opusů zcela
nedostatečná.
4) Kde a jak často se bude
zkoušet
Mají-li Máničky štěstí,
nachází se s nimi v této chvíli u stolu alespoň jedna, která
disponuje prostorem vhodným pro zkoušení. Je tedy pochválena a zmíněný prostor
je okamžitě zkonfiskován pro potřeby kapely, ihned je také domluvena brigáda,
v jejímž rámci bude nová zkušebna zvelebena. Frekvence zkoušek, kterou
Máničky záhy navrhnou, je četnější než dvoufázový trénink prvoligových
fotbalistů, je jednomyslně odsouhlasena, nikdy ale není ani vzdáleně dodržena.
Máničky samozřejmě proberou
ještě spoustu dalších důležitých věcí (kde a kdy bude první vystoupení, kde
všude se bude hrát...), podobná schůze se často protáhne až do zavírací hodiny,
kdy se Máničky vratkým krokem rozcházejí k domovům. Tam potom usínají plné
optimismu a radostných očekávání.
Výše popsané okamžiky jsou u každé bigbítové kapely obdobné a patří k těm nejhezčím, nejsou totiž nijak kaleny realitou. Ta se samozřejmě velmi brzy a v hojné míře dostaví, přičemž většinu původních záměrů a plánů výrazně změní. O tom ale zase někdy příště.
:-D ... pěkný, úplně to vidim I.
OdpovědětVymazat