středa 16. března 2016

Jak Máničky zakládají bigbítovou kapelu


Je podvečer, za okny restaurace se pomalu smráká, většina stolů zeje prázdnotou. U jednoho z nich ale můžeme spatřit několik horlivě diskutujících Mániček. Je samozřejmě možné, že se jedná o jednu z mnoha bezpředmětných hospodských debat, je ale také možné, že právě sledujeme vznik bigbítové kapely. Ať už totiž přišel nápad založit kapelu v jakékoli chvíli, všechno co se kolem bigbítu děje (nejde-li tedy o samotné vystoupení nebo zkoušku) odehrává se právě v hospodě.
Ještě před tím, než Máničky seženou nějakou kůlnu nebo garáž, kterou by proměnily ve zkušebnu, proběhne něco jako ustavující schůze. Předchází ji zuřivé telefonování a shánění dalších potencionálních členů – Mániček, které se rozhodnou kapelu založit, je většinou málo, a tak usilovně vzpomínají, koho kdy slyšely na něco hrát a nebo se o bigbítu alespoň pochvalně vyjadřovat (často se tak stane, že je v první sestavě kapely i několik Mániček, které na žádný nástroj hrát neumí a žádný nástroj ani nevlastní).
Samotná schůze, na kterou se Máničky natěšeně dostaví dříve než v domluvenou hodinu (a ty nejzodpovědnější si dokonce přinesou blok a pero kvůli případným poznámkám) reflektuje zejména následující body:
1) Kdo bude v kapele hrát
Jeden z nejdůležitějších bodů, kdy jsou v podstatě do řad souboru přijímány nové Máničky, v počátcích bohužel většinou na základě toho, co tyto o svém hudebním umu samy referují, což bývá často hledisko velmi mylné.
2) Kdo bude hrát na jaký nástroj
V této fázi schůze si Máničky rozdělí jednotlivé hudební nástroje. Ve výhodě jsou samozřejmě ty, které už nějaký nástroj vlastní a dokážou (nebo to alespoň tvrdí) ho ovládat. Ostatním Máničkám přijatým do kapely jsou zbývající nástroje přiděleny, načež je jim vydána nemilosrdná lhůta na jejich pořízení a ovládnutí.
3) Co se bude hrát
V tomto bodě schůze dochází většinou k první hádce – každá z Mániček si totiž myslí, že právě její oblíbené skladby jsou vhodné pro základní osu repertoáru. Netřeba podotýkat, že shoda alespoň dvou Mániček je v podstatě nemožná, neboť každá z přítomných přednese přehršel naprosto rozdílných návrhů. Proběhne tedy improvizované hlasování, kdy je několik písní vybráno k nacvičení (zodpovědné Máničky si jejich názvy pečlivě zapíšou). Máničky zatím vůbec neřeší, že je jejich hudební zdatnost k zahrání vybraných opusů zcela nedostatečná.
4) Kde a jak často se bude zkoušet
Mají-li Máničky štěstí, nachází se s nimi v této chvíli u stolu alespoň jedna, která disponuje prostorem vhodným pro zkoušení. Je tedy pochválena a zmíněný prostor je okamžitě zkonfiskován pro potřeby kapely, ihned je také domluvena brigáda, v jejímž rámci bude nová zkušebna zvelebena. Frekvence zkoušek, kterou Máničky záhy navrhnou, je četnější než dvoufázový trénink prvoligových fotbalistů, je jednomyslně odsouhlasena, nikdy ale není ani vzdáleně dodržena.
Máničky samozřejmě proberou ještě spoustu dalších důležitých věcí (kde a kdy bude první vystoupení, kde všude se bude hrát...), podobná schůze se často protáhne až do zavírací hodiny, kdy se Máničky vratkým krokem rozcházejí k domovům. Tam potom usínají plné optimismu a radostných očekávání.

Výše popsané okamžiky jsou u každé bigbítové kapely obdobné a patří k těm nejhezčím, nejsou totiž nijak kaleny realitou. Ta se samozřejmě velmi brzy a v hojné míře dostaví, přičemž většinu původních záměrů a plánů výrazně změní. O tom ale zase někdy příště.



1 komentář: