Ačkoli je slovo kšeft
synonymem pro obchodní transakci, v souvislosti s bigbítem bývá tato
spojitost často zavádějící – Máničky nazývají kšeftem každou produkci, tedy i
tu, která jim žádný zisk nepřinese (neboť honorářem za vystoupení je teplé pivo
a studená uzenka), a dokonce i tu, kde výsledné součty skončí z pohledu
Mániček v mínusu.
Kšeft je pro Máničky
svátostí, ústředním bodem jejich konání, výsledkem tvrdé práce ve zkušebně. Na
kšeft se Máničky těší a jsou pro něj schopny obětovat mnohé – od rodinných
dovolených a dobře placených přesčasů v zaměstnání až po riziko dlouhé
rekonvalescence, to když na kšeft vyrazí ve zdravotním rozpoložení, které by si
žádalo místo trdlování po podiích horizontální polohu na lůžku. Ve zmíněných
případech rodinných dovolených pak vede konání Mániček k domácím hádkám,
při nichž padají různá ultimáta a někdy se též zuřivě mává rozvodovými
formuláři.
Nepřijít na kšeft je
největší hřích, kterého se může Mánička dopustit. Stane-li se tak, je
provinivší se Mánička podrobena tvrdé kritice a často z řad souboru nadobro
vyloučena, přičemž je ostatním Máničkám co chvíli předhazována jako
odstrašující příklad. A protože se Máničky z různých souborů znají, pověst
nespolehlivého individua si s sebou vyhozená Mánička nese i do dalších
angažmá.
Oběť Mániček na oltář kšeftu
je pro jejich okolí těžko pochopitelná, s čímž se Máničky po čase smíří a
dále již toto podivné pouto nevysvětlují, nemá to ale na jejich zarputilost a
účast na dalších kšeftech žádný vliv. Ne nadarmo je totiž mezi Máničkami
rozšířeno pořekadlo „Neúčast na kšeftu omlouvá akorát smrt a to pouze
v případě, že je parte doručeno osobně...“
Když jsem v ranných dobách své bigbítové kariéry působil v rock and rollovém souboru, odešel nám v polovině kšeftu klávesista. Bez jediného slova vysvětlení, prostě sbalil svůj nástroj, prokličkoval podiem a zmizel ve dvěřích sálu. Samozřejmě jsme zjišťovali, proč se tak stalo, důvod byl, tedy podle něj, prostý - jeden z diváků ho polil červeným vínem, což vyžadovalo okamžité namočení a vyčištění jeho svršků. Je asi jasné, že hrál tehdy s kapelou naposledy a je také jasné, že jeho budoucnost mezi Máničkami byla v podstatě ztracena - Máničky totiž, pokud to okolnosti alespoň trochu umožňují, dohrají kšeft vždycky, i kdyby během něj spadly do septiku. V kontextu výše uvedeného budiž příklad můj: na jednom z letních parketů, to jsem hrál ještě na basu, vyrazil jsem mezi diváky a na konci tanečního plácku zaplul i s nástrojem do louže. Technici ze mě seškrábali bahno plastovým nožíkem a hrálo se dál. Z toho plyne, že stav Mániččina oblečení nemá na kšeft žádný vliv a pokud je tomu naopak, není tato Máničkou, nýbrž lásku k bigbítu zcela postrádajícím manekýnem.
Žádné komentáře:
Okomentovat