Anglické
slovo support (znamenající též podporu) je synonymem pro daleko ošklivější
české slovo předkapela. I přesto, že se Máničky věnují svým kšeftům, tedy
zábavám celovečerním, stane se občas, že vyrazí někomu předskakovat jako
support. Děje se tak ze dvou důvodů – buď mají Máničky zájem na této štaci
působit i v budoucnu a potřebují se tak pořadateli ukázat, nebo jde o
support souboru věhlasnému, což bude později kladně působit v portfoliu
bigbítové kapely.
Oproti
zábavám, které Máničky obvykle hrávají, má funkce předkapely jistá specifika, a
to jak příjemná, tak nepříjemná. K těm příjemným patří rozhodně to, že
Máničky na podobný kšeft vyrážejí pouze s takzvanou nástrojovkou, tedy
pouze věcmi, které potřebují k samotnému hraní, zbytek aparátu je na místě
přítomen a zvuk zajišťuje zvukař hlavní hvězdy večera. Dalším příjemným faktem
budiž i to, že se Máničky většinou nemusí obávat o návštěvu – publika se sejde
dostatek právě kvůli věhlasu souboru, kterému Máničky předskakují. Tím ovšem
výčet kladů v podstatě končí.
Záporů
je hned několik. Za prvé je to už zmíněný zvukař – i když jde o profesionála,
který svůj aparát bravurně ovládá, bývá často nemilým zvykem, že zvuk je
předkapelám tak trochu schválně przněn, aby poté hlavní program večera patřičně
vynikl. Žádný ze zvukařů tento fakt samozřejmě nepřizná, všichni se holedbají
tím, že oni předkapely takzvaně nestřílí, neboť by si tím poškodili svoje
renomé, málo z nich se tak ovšem zachová (někdy i vlivem tlaku hlavních
protagonistů – „Proč je pouštíš tolik?“...). O to více si Máničky po nabytých
zkušenostech váží zvukařů, kteří svému tvrzení dostojí a nejen že Máničkám
vyhoví a připraví jim slušný zvuk na podiu, ale návdavkem pustí i slušný zvuk
mezi publikum.
Druhým
záporem je pro Máničky fakt, že support trvá většinou čtyřicet pět minut až
hodinu, což je doba krátká a Máničkám se zdá, že jen co se rozehrají, musí
podium opustit. A pokud diváci reagují kladně a vyjadřují Máničkám podporu,
mrzí to o to více. Jedná se však o logickou podstatu celého supportu a pokud
Máničky chtějí někomu předskakovat, musí být s tímto smířeny.
Třetí
zápor představuje finanční ohodnocení. I když už jsme si v jednom
z minulých povídání jasně řekli, že bigbít se dělá pro lásku k němu a
nikoli pro zisk, přece jen je třeba pokrýt náklady alespoň na cestu a
občerstvení, což se v případě supportu skoro nikdy nepodaří, neboť
předskakovat se jezdí v podstatě zadarmo (neb to má být pro Máničky čest).
Čtvrtým
záporem bývá velmi často chování hlavních protagonistů, kteří, patřičně
namyšleni, častují Máničky pohrdlivými úsměvy a komentáři, zdůrazňujíce tak
svoji pozici v programu a připomínajíce Máničkám jejich mrzký úkol. I když
i tento fakt v podstatě vychází z logiky supportu, je nasnadě, že i
věhlasný interpret se ke svému okolí může chovat s jistou dávkou slušnosti
a tolerance a ne jako sebestředný idiot.
I
přes výše zmíněné se Máničky občasných předskakování účastní, příkoří
s tím spojená snáší a v podstatě si tyto výlety mimo všední rutinu
bigbítových zábav užívají. Některé z nich tajně závidí slavnějším
souborům, některé se snaží pochytit, jak se to ve vyšší lize dělá, některé si
jedou prostě zahrát a ostatní s tím spojené vůbec neřeší. Jednou se totiž
může stát, že v pozici hlavního protagonisty večera stanou právě Máničky, jejichž
supportem se stane nějaký začínající soubor. V podobných chvílích některé
Máničky jaksi pozapomenou na vlastní zkušenosti s předskakováním a všechny
uvedené zápory dají své předkapele sežrat úplně stejně, jako je musely spocívat
samy. Možná si tím léčí svoje pošramocená ega, možná jen začínající kapelu
připravují na fakt, že takhle to se supportem prostě obvykle bývá.
Za dobu trvání mé bigbítové kariéry jsem s různými soubory předskakoval už leckomu a vysledoval fakt, že vždycky je to otázka jakési lidskosti – i v první lize je spousta muzikantů, kteří se k těm méně známým nebo úplně neznámým chovají s respektem. Naopak je spousta těch, kteří by první ligu rádi hráli, zatím si ale osvojili pouze hvězdné manýry. Platí tak, že ego hraje významnou roli na všech úrovních bigbítového konání a rovněž platí, že blb zůstane blbem, ať už hraje první ligu nebo okresní přebor.
Žádné komentáře:
Okomentovat