Undergroundoví umělci jsou
zvláštní skupinou muzikantů, která se nijak netají svou nenávistí
k bigbítu a kritiku tohoto konání dává při každé příležitosti dosti
okázale najevo. Sami většinou tvoří hudbu, kterou nazývají bluesovou, popř.
blues rockovou nebo art rockovou, tedy hudbu, kterou Máničky považují za
veskrze sympatickou a bigbítu příbuznou, naopak to ovšem nefunguje –
undergroundoví umělci Máničkami hluboce opovrhují.
Zajímavé je, že ačkoli
často oba tábory používají stejné tři akordy a stejné textové motivy, vidí toto
undergroundoví umělci ve svém případě jako procítěné blues, v případě
Mániček pak jako tupou komerci. Pokud tedy undergroundový umělec zpívá o tom,
jak se večer opil a nad ránem dorazil zcela zdrchán domů, jedná se podle něj o
generační výpověď, pokud o podobné pijatice pěje Mánička, označí to
undergroundový umělec za projev buranství.
Undergroundovým umělcům se
velmi protiví vesnické kulturní domy, své konání směřují do klubů
v centrech měst, kde pořádají koncerty za účasti dalších podobných těles.
To má několik důvodů:
1) Klub je většinou vybaven
aparátem a zvukařem, takže undergroudový umělec vůbec neví, jak vypadá
stěhování a stavění beden, i přesto tuto činnost považuje za podřadnou a pro
něj zcela nevhodnou.
2) Množství nacvičeného
materiálu je poměrně malé, aby měl tedy koncert patřičnou stopáž, přizve
undergroudový umělec další soubory příbuzných žánrů.
3) Počet diváků se rovná
počtu umělcových známých, kteří mají zrovna čas (nebo nenalezli vhodnou výmluvu),
pozváním dalších kapel se tento počet zdvojnásobí.
Undergroundové umělce
spojuje často společný rys jistého narcismu, který jim dovoluje svoji tvorbu
označovat za objevnou a inovativní (i přes neoddiskutovatelný fakt, že bluesová
dvanáctka je o několik set let starší než oni), stejně tak jim patrně
propůjčuje právo tvorbu Mániček označit za pitomou. Je s podivem, proč
tedy veřejné exhibice těchto umělců nevyhledává více diváků a proč většinou
žehrají na nepochopení, nepřízeň pořadatelů a neochotu médií.
Máničkám jsou
undergroundoví umělci srdečně jedno. Pokud už dojde k situaci, kdy se na
nějakém multižánrovém festivalu, kde se Máničky vyskytují spíše omylem, přece
jen s undergroundovými umělci setkají, vyvolají jejich invektivy u Mániček
většinou úsměv – ona si totiž břitká pseudo pravda undergroundových umělců nic
jiného nezaslouží...
Žádné komentáře:
Okomentovat