středa 8. června 2016

Máničky a undergroundoví umělci


Undergroundoví umělci jsou zvláštní skupinou muzikantů, která se nijak netají svou nenávistí k bigbítu a kritiku tohoto konání dává při každé příležitosti dosti okázale najevo. Sami většinou tvoří hudbu, kterou nazývají bluesovou, popř. blues rockovou nebo art rockovou, tedy hudbu, kterou Máničky považují za veskrze sympatickou a bigbítu příbuznou, naopak to ovšem nefunguje – undergroundoví umělci Máničkami hluboce opovrhují.
Zajímavé je, že ačkoli často oba tábory používají stejné tři akordy a stejné textové motivy, vidí toto undergroundoví umělci ve svém případě jako procítěné blues, v případě Mániček pak jako tupou komerci. Pokud tedy undergroundový umělec zpívá o tom, jak se večer opil a nad ránem dorazil zcela zdrchán domů, jedná se podle něj o generační výpověď, pokud o podobné pijatice pěje Mánička, označí to undergroundový umělec za projev buranství.
Undergroundovým umělcům se velmi protiví vesnické kulturní domy, své konání směřují do klubů v centrech měst, kde pořádají koncerty za účasti dalších podobných těles. To má několik důvodů:
1) Klub je většinou vybaven aparátem a zvukařem, takže undergroudový umělec vůbec neví, jak vypadá stěhování a stavění beden, i přesto tuto činnost považuje za podřadnou a pro něj zcela nevhodnou.
2) Množství nacvičeného materiálu je poměrně malé, aby měl tedy koncert patřičnou stopáž, přizve undergroudový umělec další soubory příbuzných žánrů.
3) Počet diváků se rovná počtu umělcových známých, kteří mají zrovna čas (nebo nenalezli vhodnou výmluvu), pozváním dalších kapel se tento počet zdvojnásobí.
Undergroundové umělce spojuje často společný rys jistého narcismu, který jim dovoluje svoji tvorbu označovat za objevnou a inovativní (i přes neoddiskutovatelný fakt, že bluesová dvanáctka je o několik set let starší než oni), stejně tak jim patrně propůjčuje právo tvorbu Mániček označit za pitomou. Je s podivem, proč tedy veřejné exhibice těchto umělců nevyhledává více diváků a proč většinou žehrají na nepochopení, nepřízeň pořadatelů a neochotu médií.
Máničkám jsou undergroundoví umělci srdečně jedno. Pokud už dojde k situaci, kdy se na nějakém multižánrovém festivalu, kde se Máničky vyskytují spíše omylem, přece jen s undergroundovými umělci setkají, vyvolají jejich invektivy u Mániček většinou úsměv – ona si totiž břitká pseudo pravda undergroundových umělců nic jiného nezaslouží...

Ne nadarmo napadne Máničky v souvislosti s undergroundovými umělci ještě jeden termín, a to závist – undergroundový umělec musí většinou sčítat diváky za celý rok, aby dosáhl četnosti publika na jedné zábavě. Tvrzení undergroundového umělce, že by se k tancovačce nikdy nesnížil, berou pak Máničky jako přiznání, že by to prostě nezvládl, i když si tajně přejí, aby si to umělec alespoň jednou zkusil a pochopil, že ty hodiny hraní a další hodiny tahání beden jsou docela dřina.

Žádné komentáře:

Okomentovat