Před spuštěním blogu
o Máničkách jsem trávil nějaký čas průzkumem, jak má vlastně takový blog
vypadat, na kterém serveru ho umístit, jak to celé provést (jsem v oboru
elévem). Blogů visí na síti ohromné množství, spousta z nich vypadá
nevábně, spousta z nich má poslední aktualizaci nejméně jeden rok starou.
Prosel jsem tedy určitý vzorek nalezeného a tím, co v sítu zůstalo, nechal
jsem se inspirovat.
Většina blogů, která
mne zaujala, má každý článek doplněný tématickou fotkou, chtěl jsem tedy, aby
Máničky disponovaly něčím podobným. Nabízelo se samozřejmě, abych sáhl do
fotoarchivu buď souboru současného a nebo některého z těles, kde jsem
působil dříve, tuhle možnost jsem ale zavrhl a přemýšlel o něčem více
infantilním, co by patřičně vyvážilo onu ponurou vážnost zveřejňovaných
článků... Vzpomněl jsem si na fotbalisty. Tedy fotbalisty papírové, které jsem
si coby capart skládal a posléze je pastelkami oblékal do slušivých dresů a
posunoval po koberci, simulujíc tak nejrozšířenější hru na světě. Zkusmo jsem tedy
složil jednoho panáčka (postupuje se stejně jako při skládání parníku, jen se
přidá jeden komín), opatřil ho bujnou kšticí a stojánkem (původní stojánek
z plata od vajec byl postupně nahrazen stojánkem z gumy) a postavil
ho na stůl vedle ukulele. Kontrast skutečného nástroje a dětské skládačky se mi
zalíbil, po zkušebním nafocení bylo rozhodnuto – Máničky dostaly slušivý
vizuál.
První článek opatřený obrázkem byl díl osmý (Máničky a další kroky
k bigbítové slávě), dcera se velmi divila, proč jí odnáším z pokoje
polovinu nábytku z domku pro panenky... Postupem času byly rovněž doplněny
neumělé snímky i ke starším dílům, všechny nové články už svoji fotku mají.
Doufám tedy, že kromě čtení Vás pobaví i umělecké ztvárnění Mániček.
Žádné komentáře:
Okomentovat