V minulém povídání o
Máničkách jsme probrali tři okruhy publika, z nichž se rekrutují jedinci
relativně nebezpeční a extrémně otravní. Dnešní článek přidá do této plejády
další množiny diváků od nichž sice žádná hrozba nepřichází, dokáží ale
preludujícím Máničkám jejich konání také znepříjemnit. Jsou to:
4) Majitelé jukeboxu
Majitelé jukeboxu se zcela
mylně domnívají, že bigbítová kapela je jakýsi přístroj, který po vhození
bonbónu vydá zvučný tón dle jejich přání. Neustále bombardují Máničky žádostmi
o zahrání rozličných opusů, které se většinou výrazně liší od repertoáru
kapely. A tak zatímco Máničky publiku příčetnému rády hudební přání splní a
zahrají žádanou píseň, Majitelům jukeboxů marně vysvětlují, že uvedené kusy
neumí. Následuje argument „dyk to zahrajete, to neni složitý“, po kterém
Máničky už jen hledají možnost úniku z tohoto rozhovoru. Majitelé jukeboxu
často podléhají pocitu, že zaplacením vstupného dostalo se jim práva
s kapelou plně disponovat a řídit její produkci, na opak často reagují
velmi podrážděně.
5) Čerstvá krev
Zástupci této skupiny
publika dorazí na zábavu zhruba hodinu před jejím koncem, ať už z nějakého
pošahaného principu, že od začátku se nechodí, nebo z kalkulace, že
v této chvíli už pořadatel nebude vybírat vstupné. Máničky v době
příchodu Čerstvé krve už cca tři hodiny hrají a když za další hodinu zábavu
ukončí, vyrojí se Čerstvá krev na parketu s kritikou, že kapela hraje málo
a končí brzy. Nejveselejšími hláškami těchto chvil jsou „vy už končíte, vždyť
já teď přišel“ a „za tohle vybíráte vstupný?“, což je zejména podařený
argument, neboť valná většina Čerstvé krve se svým pozdním příchodem placení
vstupného vyhne. Pořadatel uvádí na plakátech oznamujících veřejnosti konání
zábavy i čas jejího začátku a jelikož bigbítová tancovačka není VIP večírek,
kam se chodí nad ránem, v uvedený čas zábava většinou začne a také pak
logicky někdy, zpravidla o čtyři až pět hodin později, končí – příchodem před
půlnocí Čerstvá krev možná demonstruje svoje výsadní postavení na poli
venkovských celebrit, nikdy ale nejapnou argumentací nedosáhne prodloužení
produkce.
6) Teoretici hlav
Teoretici hlav jsou poměrně
úzkou skupinou publika. Členové této množiny se rekrutují z řad garážových
muzikantů, jejichž vlastní hudební tělesa v podstatě nevystupují a tito
pak svůj um prezentují pouze na zkouškách. Obvykle si Teoretik hlav vybere
jednu z Mániček kytaristek preludujícího souboru, kterou o pauze zahrne
obrovským množstvím informací o špatném zapojení signálového řetězce dotyčné
Máničky, zkritizuje zvuk jejího aparátu, popřípadě nadnese nevhodnost Mániččina
zesilovače pro daný žánr. Následuje ohromující přehled Teoretikova vybavení,
důkladný rozbor parametrů jeho nástrojů a aparátu, v neposlední řádě i
výčet nedostatků ve hře Teoretikem oslovené Máničky. Dotyčnou Máničku
kytaristku většinou podobná disputace vůbec nezajímá, ráda by pauzu strávila u
piva a cigarety, a tak se pouze zeptá, kdy a kde může Teoretikovu kapelu vidět
hrát – ve většině případů se dočká odpovědi typu „my zatím jenom zkoušíme, aby
jsme to celý vypilovali“, v některých případech pak Teoretik hlav pronese
tichou žádost, zda-li by nemohl se svojí kapelou Máničkám předskočit. Do
množiny Teoretiků hlav nepatří veřejně aktivní muzikanti, neboť ti v době
zábavy také někde hrají a pokud mají volno a náhodou se na Máničky přijdou
podívat, neřeší s nimi watty a ohmy jejich zesilovačů.
Z výše uvedeného je
jasné, že od v dnešním povídání popsaných skupin obecenstva nehrozí
Máničkám žádné nebezpečí, pouze jim občas jejich bigbítové snažení trochu
otráví. Zejména Majitelé jukeboxu a Čerstvá krev jsou k vidění na každé
zábavě, Máničky si během své kariéry na jejich působení zvyknou a z míry
je tak vyvedou pouze extrémně neodbytní zástupci těchto kategorií obecenstva.
V předchozích
článcích o Máničkách a publiku jsme definovali dvě jinde těžko použitelné
veličiny - konstantu návštěvnosti a koeficient pitomosti. I dnes si představíme
bigbítovou veličinu, a sice frekvenci
repertoárové součinnosti, která udává, jak často jsou schopny Máničky vyhovět
přáním Majitelů jukeboxů. Frekvenci repertoárové součinnosti vypočítáme
jednoduchým vzorcem
FRS = (PMJ / REP)*PONMJ
kde FRS je zmíněná
frekvence repertoárové součinnosti, PMJ je počet Majitelů jukeboxů na zábavě
přítomných, REP je počet písní, které má kapela v repertoáru a konečně
PONMJ je počet opakovaných návštěv přítomných Majitelů jukeboxu (tato hodnota
uvádí, kolikrát už Majitelé jukeboxu produkci Mániček navštívili). Obvyklým
výsledkem uvedené rovnice je číslo nižší nebo blížící se 0,1 – hodnota FRS 0,1
udává, že jsou Máničky schopny reflektovat přání Majitelů jukeboxů zhruba
v každém desátém případě. Pokud by FRS byla rovna jedné, jednalo by se o
absolutní hodnotu této veličiny, při které by Máničky splnily každé přání Majitelů
jukeboxu – tato možnost pohybuje se ale pouze v oblasti teorie.
Žádné komentáře:
Okomentovat