středa 22. března 2017

Máničky a konce


Ačkoli jsem v průběhu povídání o Máničkách mnohokrát zmiňoval, v různých podobách, závislost Mániček na bigbítu a jejich posedlost jeho vytvářením, občas se na to i podobně zapálená individua prostě vykašlou a skončí.
Ano, i bigbítové kapely se rozpadají. Celý proces vzniká buď odchodem některé z Mániček, kterou se nepodaří nahradit (jelikož jiné Máničky v souboru hrát nechtějí a nebo hrát neumí), nebo se soubor rozpustí jaksi kompletně. Může to být vinou únavy, může za tím stát nechuť neustále se handrkovat o mizerné honoráře se ziskuchtivými Máničkami, může na to mít vliv tvůrčí krize, vztahová krize, jakákoli jiná krize... Důvodů může být mnoho.
Některé Máničky nesou tento fakt poměrně lehce, pověsí svůj nástroj na pomyslný hřebík a občas dají na večírku k dobru nějakou historku ze svého bigbítového období.
Druhá skupina Mániček se s rozpadem souboru smiřuje velmi těžce. Nejdříve se samozřejmě snaží soubor zachránit, pokud to však již nelze učinit, hledají tyto Máničky další útočiště pro svoji bigbítovou duši. Často se tak dostanou z poměrně zavedeného souboru opět na začátek, kdy musí projít všemi martýrii popsanými v tomto seriálu. I s tímhle se Máničky smiřují těžce...
Pokud dlí Máničky v nečinnosti, tedy v té bigbítové, začínají je po čase „svrbět“ prsty. Možná i proto se tolik kapel po letech vrací zpátky na scénu – není to kalkul, je to prostě bigbítová závislost. Kdo se totiž jednou stane Máničkou, je Máničkou už navěky.

Trochu symbolicky ukončím povídáním o koncích s bigbítem i tenhle blog. Máničky začaly vycházet 2. března 2016, s tím dnešním včetně to vydalo na 55 článků (plus dvě zkazky o blogu) a pouze dvakrát se stalo, že daný týden nové povídání nevyšlo. Vzniklo také 14 papírových postaviček, které pak pózovaly na doprovodných fotografiích.
Mám pocit, že jsem zmínil všechna zásadní i podružná témata, která s bigbítovými tancovačkami nějak souvisí. Nechci se opakovat nebo další látku vytvářet uměle, proto tedy již další Máničky nebudou.
Několikrát jsem byl tázán, na kolik je tohle povídání pravda. Dalo by se to samozřejmě odbýt heslem v záhlaví blogu „Nic není pravda, všechno se skutečně stalo“, vězte ale, že pravdy je v celém seriálu možná víc, než se na první přečtení zdá. Jistě, je servírována s určitou nadsázkou, což ale na pomyslném „jádru pudla“ nic nemění.
Děkuji všem pravidelným i příležitostným čtenářům. Doufám, že Vás Máničky bavily stejně jako mne, koneckonců se k nim můžete i nadále vracet na této adrese. A možná z nich jednou udělám knížku. A možná taky ne... Každopádně, byl to hezký rok.
Jako každý grafoman mám samozřejmě v hlavě několik dalších projektů, dalších věcí, o kterých chci psát. Až tedy některý z těchto projektů spustím (pokud vůbec), dám sem na Máničky odkaz, třeba Vás pobaví nebo zaujme i psaní příští.
Mějte se, Máničky se uklánějí a míří na další štaci...

Žádné komentáře:

Okomentovat