I když Máničky rozhodně
nepatří mezi celebrity a bulvární periodika se o ně tedy nezajímají, občas se
přece jen najde redaktor nějakého lokálního plátku, který se rozhodne udělat
s bigbítovou kapelou rozhovor.
Když některá z Mániček
s touto novinou přijde na zkoušku nebo kšeft, ukáže se v naprosté
nahotě, jak je na tom ta která Mánička s velikostí ega – zatímco některé
Máničky tato možnost prezentace nechává zcela chladnými, druhá skupina začne
vést zákulisní boj o to, kdo se rozhovoru zúčastní. Je nasnadě, že redaktor
nemíní nechat vykřikovat všech pět Mániček najednou, účast na rozhovoru tedy
nabídne maximálně dvěma, které se mají stát mluvčími souboru.
Jedná-li se o rozhovor pro
noviny nebo časopis, existuje cesta nejmenšího odporu, kdy je tento veden
prostřednictvím e-mailu, popřípadě se pisatel sejde s Máničkami někde u
kávy a všechno dají v klidu dohromady. Oba tyto způsoby dávají Máničkám
poměrně široký manipulační prostor a dostatek času formulovat věty tak, aby po
zveřejnění odpovědí nevypadaly jako trubky. V takto vedeném rozhovoru lze
také celkem bez problémů krotit egoističtější členky kapely.
Daleko větší legrace
nastane, když se Máničky vydají spáchat rozhovor do rádia. I v tomhle
případě se jedná většinou o lokální stanici s minimem posluchačů, výjimky
pouze potvrzují pravidlo. I tak je ovšem tato cesta daleko nebezpečnější,
zvláště je-li coby reprezentantka souboru vybrána Mánička s egem
nabubřelým domnělou slávou. Takový rozhovor pak může napáchat daleko více škody
než užitku.
Pomyslnou třešničkou na
dortu jsou pak rozhovory v televizi. Jedná se zpravidla o regionální
vysílání, vstup Mániček je zařazen buď brzy ráno nebo pozdě v noci. I když
jde o záležitost, která se předtáčí, není mnoho příležitostí do pořízeného záznamu
vstupovat. A tak si Máničky bláhově myslí, že při rozhovoru působily skromně a
kultivovaně, z čehož je vyvede až odvysílaný záznam – Máničky se cítí
trapně a pár známých, kteří rozhovor slyšeli, dává ještě několik měsíců
k dobru všechny toporné a nepovedené perly.
Všechny rozhovory jsou ve
své podstatě stejné – redaktor si pustí dvě tři písničky z posledního
cédéčka, načež se pro něj neznámé kapely vyptá na okolnosti natáčení, aktuální
sestavu, nejbližší koncert a plány do budoucna. Máničky blekotají o příštím
vystoupení v Dolní Lhotě a tvorbě materiálu na další album. Redaktor jim
popřeje hodně štěstí, pustí nějaký flák i do éteru a je hotovo.
Je diskutabilní, zda-li
mají zábavové kapely v podobných rozhovorech vůbec co říct – že budou i
další sobotu v Hrádku u čehokoli do blba drhnout Kabáty? Že se vrátí domů
s kuropěním a celou neděli budou vyspávat na zábavě pořízenou opici? Tyhle
zkazky buď všichni znají, nebo nikoho nezajímají. A tak by se možná měly
Máničky rozhovorům vyhnout a soustředit se na to, aby ty Kabáty zahrály tak,
aby to Kabáty alespoň připomínalo...
Žádné komentáře:
Okomentovat