Ačkoli se i mezi Máničkami
najdou sportovní fanatici, kteří různá odvětví této kratochvíle sledují nebo
provozují, většina Mániček považuje sport za cosi zdraví škodlivého (což může
být do určité míry pravda) nebo dokonce zvráceného, neví o něm zhola nic a
informacemi z tohoto oboru pohrdá.
Mánička fanynka to má
v řadách souboru složeného z podobných diletantů těžké. Ráda by
s někým rozebrala zápas jara mezi Slavií a Viktorkou, ráda by si
zanadávala na sudího nebo přednesla svoji představu ideální sestavy pro utkání,
ovšem při pokusu o komunikaci na toto téma shledává se s nepochopením a
dotazy typu „co je to Slavia?“
Nejen, že většina Mániček
nesleduje žádnou pravidelnou sportovní soutěž, ony zcela ignorují i události
významné, jako je mistrovství světa nebo olympijské hry. Zatímco tedy naši
hokejisti bojují se Švédem o postup do semifinále a ulice jsou plné aut
s českými vlaječkami, Mánička diletantka si myslí, že snad začala revoluce
nebo se vrací třicetiletá vojna.
Máničky, které občas odhodí
seprané džíny a obléknou dres, aby ztužily organismus a vyplavily trochu
adrenalinu, jsou pak svými kolegyněmi považovány za trhlé, neboť tyto nedokážou
pochopit, proč někdo dobrovolně běhá a skáče. A strží-li některá z Mániček
při sportu nějaké zranění, přijde zákonitě otázka „a proč jsi to vůbec dělala?“
Většina Mániček nesportuje.
A nebo považuje za sport činnosti, které se dají vyvíjet v oblíbené
nálevně při popíjení truňku, tedy karty, šipky a kulečník, ty otrlejší pak i
skořápky a krabičky. Kdyby věděly, že i v šipkách se koná mistrovství světa,
možná by svá oblíbená házedla s odporem vrátily...
Sama sebe považuji za máničku a musím říct, že mi sport fakt nic moc neříká. To si radši čtu články jak vybrat claves a další věci týkající se hudby. Protože to je to, co mě baví a naplňuje. Párkrát jsem zkoušela běhat, posilovnu, plavání, to jediné mě trochu baví, ale jinak teda nic moc pro mě. :)
OdpovědětVymazat